V sobotu mi nic nešlo dobře, v neděli šlo vše lehce a snadno.
Jak je něco takového možné? Důvodů může být spousty, ale já vím, proč to tak bylo u mě.
V sobotu jsem chtěla vytvořit novinku na svých webovkách, ale nešlo to. Nemohla jsem přijít na řešení, trápila se, vztekala a vyvrcholilo to tím, že jsem byla protivná na své blízké.
Chyběl mi nadhled a důvěra, neplula jsem na vlně života. Chtěla jsem výsledek vytlačit, místo abych se zastavila a pověnovala se, před dalším konáním, svému nastavení a svým emocím.
Je mi jasné, že si webovky nevymedituju, ale akce v hmotě musí jít ruku v ruce s vnitřním nastavením a to chybělo. Večer jsem se tedy, konečně, ponořila sama do sebe. Ukotvila jsem si své rozhodnutí v tom co jsem a co nejsem já. Přijala své momentální rozpoložení a rozhodla se pro jiné. Znovu si zvědomila svou vizi, znovu si prožila důvěru v sebe i život. Prošla jsem si několik svých oblíbených technik, prožila si krátkou meditaci a v míru se ponořila do spánku.
V neděli ráno mě najednou napadlo, jak na to. Věc se kterou jsem se mořila celou sobotu byla za dvě hodinky hotová, upekla jsem chléb, uvařila několik jídel, rozmrazila mrazák, byla nakoupit, vyprala, věnovala se dětem a rodině… tisíc a jeden drobných rodinných úkolů a vše s radostí a lehkostí.
Někdy je třeba disciplína, někdy musíme dělat věci, které nás tolik nebaví, ale nepodceňujme vnitřní práci, vnitřní nastavení se kterým se do věcí pouštíme. Buďme pozorní kdy věci tlačíme silou, dopřejme si zastavení, nechme mluvit srdce a pak se pusťmě do věcí s novou energií.